I po několikaletém bezproblémovém užívání může sklo v okně či dveřích náhle prasknout. K tomuto jevu zvanému termální lom dochází v důsledku nerovnoměrného zahřívání povrchu skla. S vysokými letními teplotami se tak zvyšuje i riziko praskání skel. Čeho se vyvarovat, aby termální lom skla nehrozil, i jak předejít přehřívání skel?
Co může zavinit prasknutí skla?
V letních měsících dosahuje povrchová teplota fasády domu až 70°C. Je-li sklo vystaveno intenzivnímu slunečnímu záření, začne se samovolně rozpínat. Maximální teplotní rozdíl, který vydrží běžné plavené sklo, je 40°C. Problém nastává v momentě, kdy se plocha skla nezahřívá rovnoměrně. „Stačí, když je část skleněné plochy stíněná stromem nebo sousední budovou. Část skla se tím pádem roztahuje, část ne, což vede ke vzniku pnutí. Jeho výsledkem pak může být termální lom,” vysvětluje Michal Široký ze společnosti Saint-Gobain Building Glass. Sklo tedy na jednom či více místech praskne.
Prasklinu ve skle způsobenou tepelným lomem poznáme snadno, protože začíná vždy na hraně skla.
Rozdílné zahřívání mohou mít na svědomí i obyčejné samolepky na oknech, ať už ty původní od výrobce, nebo třeba nálepky s dětskými či vánočními motivy, které na okno umístíme jako dekoraci. Pozor je třeba dávat i na žaluzie. Pokud je například necháme stažené jen do poloviny okna, na sklo opět působí v různých místech různá intenzita slunečního záření.
Termální lom může v některých případech hrozit i v zimě, máme-li doma topení, které k oknu přiléhá. Zvýšená teplota na části skla může opět způsobit nerovnoměrné rozpínání.
Vysokým teplotám lépe odolává kalené sklo
I když si budeme dávat pozor, ne vždy je v našich silách nerovnoměrnému rozpínání skla zabránit. Jeho příčinou může být například strom v zahradě, který zastiňuje část okna. „I taková situace má své řešení. Ve fázi projektování a specifikace izolačního skla lze posoudit riziková okna, tedy ta, která jsou vzhledem k orientaci budovy tepelně namáhaná, a ta navrhnout jako tepelně tvrzená neboli kalená,” radí Michal Široký. U kaleného skla hrozí riziko termálního lomu až při rozdílu teplot 200°C. „Odolnost vůči tepelnému lomu částečně zvyšuje také opracování hran rizikového skla,” dodává.
Zhruba ve třech procentech případů se ale prasknutí nakonec nevyhne ani kalenému sklu. To je způsobeno přítomností sulfidu nikelnatého v hmotě skla. Riziko takového prasknutí lze snížit takzvanou zkouškou prohříváním. „U prohřívaného tepelně tvrzeného skla je šance, že dojde k tepelnému lomu, jen 0,025 %. V praxi tedy dochází k jedinému lomu na 400 tun skla,” uzavírá odborník ze Saint-Gobain Building Glass.
